Na medovinu se na čas zapomnělo a teprve v posledních letech se znovu lidem připomíná. Často ji můžete najít a také ochutnat na různých výstavách a akcích, kde je většinou prezentovaná jako regionální nápoj s jasným původem a jako produkt z čistě přírodních složek.

Nápoj vzniká destilací medu rozpuštěného ve vodě, který se nechá zkvasit. Místo vody lze použít i ovocné šťávy. Takový nápoj má potom označení jako melomela. Ta se dále dělí na další skupiny podle druhu použité šťávy. Tou je nejčastěji šťáva z jablek nebo z hroznů.

Někteří výrobci přidávají do nápoje různé koření, aby vytvořili zajímavější chuť a odlišili se od ostatních výrobců stejného druhu nápojů. Kořením může být například skořice, zázvor, muškátový oříšek, vanilka. Medovina rozhodně není českým vynálezem, ale její původ sahá mnohem dál v čase i vzdálenosti. Nápoj z medu už byl vyráběný ve starověku. Lidé jej používali jako sladidlo už v období, kdy se ještě nevěnovali zemědělství. Velice dobře si dokázali zmapovat, kde ve svém okolí najdou divoké včely a místo, kde med ukládají.

Vzhledem k tomu, že šel med získat sběrem zdarma, byla pro obyčejné lidi také podstatná dostupnost a medovina cena Lihovarek. A protože alkohol chutná lidem od pradávna, tak výroba medoviny byla oblíbená hlavně tam, kde nebyla možnost pěstovat révu a z ní vyrábět víno. Obilí, ze kterého si lidé dělali pivo, nebylo také vždy k dispozici. Pokud byla úroda menší, tak se nechávalo na mouku. Některé výzkumy v Evropě ukazují na použití nápoje z medu už v 5. století před našim letopočtem. V české historii je dokonce i období, kdy jsme medovinou byli proslulí a byla výborným obchodním artiklem, který se měnil s obchodníky například za cizokrajné koření z dalekých muslimských zemí.

Med je při zpracování na medovinu poměrně náročnou surovinou. Je potřeba dodržovat postupy a také určitou úroveň hygieny. Když se vše podaří, dostanete do rukou mimořádně příjemné a jemné pití s krásnou vůní, které si oblíbíte a rádi je spojíte s rodinnými oslavami významných životních událostí.

Dětský pokojíček je pro každé dítě takovým menším královstvím, kde může naplno rozvíjet svou fantazie, tvořit a poznávat. K tomu však musí být takový dětský pokoj správně uzpůsoben. K tomu je ale zapotřebí několik zásadních kroků.

• Nábytek do dětského pokoje

Investice do dětského pokojíčku rozhodně nebude patřit k těm nejlevnějším, hned na začátku je proto dobré si ujasnit, kolik jsme do rekonstrukce ochotni investovat peněz. Je sice pravda, že rodinný rozpočet není nafukovací, ale přeci jenom se jedná o vybavení do dětského pokojíčku, které zde zůstane i několik dlouhých let. Navíc levný dětský nábytek je mnohdy nekvalitní a během dětského zápolení by snadno mohlo dojít k úrazu. Raději volte zlatou střední cestu mezi kvalitou a cenou. Pak už je jen na vás, zda vsadíte na jednoduché barvy nebo naopak vsadíte na barevné dekory, jako je třeba u328 Sten-skrine, který si jistě každé dítě okamžitě zamiluje.

Samotný nábytek by měl být co možná nejbezpečnější, o to není pochyb. V tomto ohledu je rozhodně nejlepší volbou masiv. Jedná se o stálý a pevný materiál, který vydrží dlouhá léta beze změny. Jeho cena je sice poněkud vyšší, ale pokud nábytek zvolíte chytře, dítě s ním může vydržet až do dospělosti.

• Začínáme od podlahy

Je důležité, aby se děti ve svém pokoji cítily dobře, ještě před nákupem vybavení je proto zapotřebí věnovat péči podlaze a okolním zdím. Tmavé barvy pro dětskou představivost nebudou to pravé ořechové, raději proto vsaďte na světlé odstíny. Ty pak můžete snadno dozdobit samolepkami s oblíbenými pohádkovými hrdiny. Na podlahu se zase hodí hravý koberec. Zatepluje a izoluje hluk, což později určitě oceníte.

• Nezapomínáme na úložné prostory

Některý nábytek v dětském pokoji uplatníte jen v určitém věku, jiný se bude hodit v každém věku. Krom postele, bude dítě potřebovat i dostatek úložných prostor. Nejprve na hračky, později na uložení knih a učebnic.

Vysokotlaké výbojky jsou nejsilnější světelné zdroje, které jsou nasazovány do velkých uzavřených prostor i na venkovní prostranství. Existuje jich více typů, které se liší inertním plynem a luminoforem uvnitř baňky. Složení plynové náplně pod vysokým tlakem ovlivňuje barevné podání vyzařovaného světelného spektra a ze všech výbojkových zdrojů poskytují právě tyto nejvíce realistický obraz. Této vlastnosti se využívá na mnoha místech již desítky let.

Kde jsou nejčastěji nasazovány

Přechody pro chodce – většina veřejného osvětlení je realizována sodíkovými výbojkami, jejichž barevné podání je velmi omezené. V jistém smyslu je to výhody, neboť to nezpůsobuje problémy se spánkem a nedochází k narušení plynulých a přirozených cyklů v organismu. Na některých místech je však nutné světlo posílit přibližně stejně výkonným zdrojem a v neutrální nebo chladnější bílé barvě denního světla. Jsou to zpravidla přechody pro chodce a frekventované úseky silnic, kde je nutné zvýšit pozornost účastníků silničního provozu.
Výrobní provozy– největší předností této technologie je velmi vysoký světelný tok a optimální teplota chromatičnosti, která minimálně zkresluje věrnost barev osvětlených předmětů. Právě to bylo důvodem prosadit již kdysi před desítkami let tento typ osvětlovací techniky pro velké pracovní prostory. Začínalo se s nimi již za socialismu, první z nich se objevily v ocelárnách, hutních a strojírenských provozech a postupně se rozšířily do dalších dílen a pracovišť, která byla umístěna ve větších halách. Dnes jsou poměrně běžně ve výrobním sektoru instalována stropní i nástěnná svítidla o vysokém měrném výkonu.
Sportoviště– velká sportoviště, jako jsou fotbalové, zimní a atletické stadiony, olympijské areály, venkovní prostory i uzavřené haly vyžadují dostatek neutrálního bílého světla o vysokém indexu podání barev. A tyto požadavky metalhalogenidová výbojkasplní.

Bezproblémové koupání v zářivě čisté vodě, není jen tak samo o sobě. Musí mu předcházet správné fungování filtračního oběhu, ale zároveň také kvalitní úprava bazénové vody. Jen tak si užijeme dokonalý wellness pobyt u bazénu. Navíc pozorování houpajících vln křišťálově čisté vody nás dokonale uklidní. V první řadě je třeba myslet na úpravu pH vody, které ve své podstatě po napuštění není nikdy ideální. Buď bude tvrdá, nebo měkká a ve své podstatě ani jedna není správná. K měření vody nám pomáhají testery, podle kterých se snadno zorientujeme a použijeme správnou chemii na upravení vody.

Nejčastěji se používají testovací proužky, kdy se ponoří do bazénu a v podstatě podle svého zbarvení je jasno. Je to prakticky stěžejní věc, od které se budou odvíjet další úkony, zkrátka můžeme velmi rychle reagovat na odchylky, v kterých nám pomůže bazénová chemie. Nemusíme se obávat ji použít, jelikož naší pokožce neublíží. Každý přípravek je dokonale testovaný a přizpůsobený k potřebám údržby a našeho zdraví. Daleko horší by bylo nechat vodu bez úpravy.

Měříme, kontrolujeme a upravujeme

Optimální hodnota pH vody by měla být v rozmezí 7,2-7,6. Pokud bude vyšší, tak bude velmi nepříjemné koupání pro osoby s přecitlivělou pokožkou. Přitom stačí opravdu málo a i tak omezení lidé si mohou v klidu užívat vodní radovánky. Neupravená voda nebude trnem oku jen naší pokožce, ale také se bude postupně měnit, až získá mléčné zbarvení. Bude se zde tvořit více vápenatých usazenin a dokonce, ani kdybychom použili jinou bazénovou chemii, tak nebude její účinek fungovat. V podstatě se bude ničit celý bazén.

Takže prioritně měříme a zjišťuje hodnotu pH vody. Pokud máme jasno, tak použijeme například https://eshop.techneco.eu/pH-minus-26521, přípravek je v granulované podobě, který nám vysokou hodnotu dokáže snížit, a poté můžeme přistoupit k další úpravě. Použití je v podstatě jednoduché, kdy stanovená dávka se rozpustí v pitné vodě a vlije se přímo do bazénu. Musí se nechat působit a to klidně celých 24 hodin a opět se provede měření. Pokud to ještě nebude správná hodnota, postup budeme muset opakovat. Již jen z důvodu této dlouhé prodlevy bude lepší se starat o vodu v pravidelných intervalech.